21.08.2023
Debatami kolem chybějící vize Česka se to jen hemží. A povážlivě se soustřeďují hlavně na udržitelnost a digitalizaci ekonomiky. Přitom budoucnost se má týkat i způsobu vládnutí a budování demokratické společnosti. „Štíhlý a efektivní stát“ se neobejde bez důvěry občanů a ta se těžko zvýší bez jejich zapojování do vládnutí – tedy nad rámec pouhé účasti ve volbách. Ale zatím to spíš vypadá, že slovo „participace“ je to, „čehož jméno se nesmí vyslovit“. Vláda by se neměla bát občany zapojit – transparentně, koordinovaně, systematicky.
Představte si, že by veřejná správa od té místní až po centrální úroveň pracovala při přípravě strategických dokumentů a rozhodování nejen se stanovisky vybraných úředníků a expertů, ale již od počátku by zapojila všechny, kdo mají zájem nebo se jich opatření může týkat. Některá místní a krajská zastupitelstva se ptají občanů, na co mají poskytovat dotace, anebo s nimi konzultují územní plánování. Napříč českou veřejnou správou jsou to ale jen ostrůvky dobré praxe. Stávající procesy ovšem nemají dostatečný dopad, chybí koordinace, neexistuje žádná zastřešující národní vize této participace. Cíle a iniciativy předpokládající účast na veřejném rozhodování jsou rozptýleny v mnoha politických dokumentech, ministerských předpisech a metodikách.
Je vůbec možné zapojovat občany do všech fází politického cyklu a tvorby a poskytování služeb? Ano, je to dokonce žádoucí. Jenže mezi ministerstvy a ústředními orgány se často vyskytují rozdílné a matoucí definice. Participační procesy a pracovní metody se značně liší a jejich fungování do značné míry závisí na politické vůli vládnoucí administrativy a na profilu jejich členů.
K provádění reformy veřejné správy má vláda dobré vodítko – první komplexní zprávu o stavu veřejné správy České republiky, kterou OECD i ve srovnání s praxí 38 zemí zpracovala pro ministerstvo vnitra. Zefektivňování politik a služeb má být vedeno tak, aby byly lépe koordinované, podložené fakty a orientované na potřeby občanů. A zvláštní úsilí se má věnovat oslovení nejzranitelnějších, nedostatečně zastoupených nebo marginalizovaných skupin ve společnosti.
Je třeba zabránit nepatřičnému ovlivňování a ovládnutí politik jedním aktérem. To znamená přejít od ad hoc praktik k institucionalizovaným mechanismům, podporovat participační gramotnost a dovednosti úředníků i občanů, zvýšit transparentnost a zajistit přístup ke kvalitním informacím. Od svého zveřejnění v březnu zůstala zjištění i doporučení OECD mimo zájem médií i politiků. Zprávu OECD projednal Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj ve sněmovně 31. srpna. Bez rozpravy.
Bojí se snad státní správa, že kultura participace v důsledku znamená změnit nejen procesy, ale i myšlení, hodnoty, přesvědčení, normy chování a očekávání? A to nejen občanů, ale i veřejných činitelů? Chtít a umět vyslechnout a zohlednit názory, úhel pohledu a vstupy občanů a stakeholderů do veřejného rozhodování – na tom přitom stojí demokraticky fungující společnost a otevřené vládnutí.
Mezi důležitými stakeholdery jsou občanská společnost a neziskové organizace, které zajišťují řadu veřejně prospěšných činností, poskytují odborné znalosti a specifičtější podněty a reakce než širší veřejnost. Na centrální úrovni se podpoře participace věnuje jen malý tým Oddělení sekretariátu Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, který přitom má pilotovat Metodiku participace na několika ministerstvech. Vláda by měla ale udělat mnohem více a kapacitně i politicky tyto kroky podpořit a u nových orgánů jako Vládní analytický útvar nebo Výbor pro strategické investice vzít participaci jako jednu ze základních principů a hodnot.
Modernizace a digitalizace veřejné správy se nemá dít bez zlepšování participace a neobejde se bez zapojení těch, kdo o to mají zájem. Vláda, vedení ministerstev i politici a političky v parlamentu mají k těmto debatám o doporučeních OECD i provádění konkrétních kroků přizvat občany i stakeholdery. Na straně neziskových organizací ten zájem určitě je.
Komentář vyšel 14. 9. 2023 v Hospodářských novinách.